Zlatokorunské stromy

Nejstarším, zhruba 700 let starým stromem v Chráněné krajinné oblasti Blanský les je pravděpodobně velkolistá lípa na návsi ve Zlaté Koruně. Z původního kmene zbyly jen obvodové části, které jsou v mezerách vyplněny kamenným zdivem. Nad vyzděnou částí je kmen stažen třemi železnými pásy. Koruna není příliš rozložená, úměrná zbytku kmene. Prosychání v koruně je nepatrné. Obvod kmene je 7,18 m a výška stromu je 17 m.  Byla zřejmě součástí stromořadí, o němž se zmiňuje kronikář ze 17. století. Již v 19. století byla schwarzenberskou správou vyzděna a spoutána železnými táhly, aby se zabránilo jejímu rozlomení. V roce 2000 se dočkala opět pečlivého ošetření, takže její již torzovitě dochovaná koruna je zabezpečena na další desetiletí. 

 2. LÍPA VELKOLISTÁ ZVANÁ KAPUCÍNKA

Patrně nejproslulejší strom ve Zlaté Koruně. Jedná se o zdravý vitální strom s široce, pravidelně rozloženou korunou, bez známek prosychání. U paty silné kořenové náběhy vytvářejí kmen, který se ve 4 m rozděluje ve 3 silné kmeny, které se pozvolna odchylují od svislé osy a vytvářejí s vyrůstajícími větvemi vlastní korunu. Tato lípa je asi 400 let stará, obvod kmene má 4,89 m a je vysoká 31 m. 
Na některých větvích lípy rostou listy s čepelek srostlými do kornoutu, takže připomínají kápě. Dříve takových stromů bylo v klášteře více a na jednom z nich, stojícím poblíž bývalého kostela sv. Markéty u brány mělo být v roce 1420 pověšeno sedm řeholníků, kteří se včas nestačili zachránit útěkem před rozlíceným davem husitských vzbouřenců. Od těch dob prý mívají některé zlatokorunský lípy stočené listy ve tvaru mnišských kápí. Událost s pověšenými mnichy dodnes připomíná barokní mramorová tabulka zazděná v blízkosti tragédie, ve stěně bývalého presbytáře kostela sv. Markéty.

LÍPA UPROSTŘED NÁDVOŘÍ 

Drobný a mladistvě vyhlížející strom stojící na nádvoří nechal zasadit asi opat Bylanský kolem roku 1770. Jedná se o zajímavý exemplář, kdy na stromek lípy stříhanolisté ve výši jednoho metru nad zemí (dosud patrné na obvodu stromu) naroubovali vzácnou odrůdu, patrně lípu širokolistou.

MORUŠOVNÍK ČERNÝ

Poslední opat Bohumír Bylanský  se velmi zasazoval o pěstování těchto stromů v klášteře a v duchu osvícenského racionalismu je chápal jako technické plodiny, které mohou přinášet obecný užitek. Chováním bource morušového pro následnou výrobu hedvábí se měly vylepšit příjmy poddaných i klášterního hospodářství. Dnes zůstal naživu pouze jediný morušovník, starý více než 200 let, na hrázi klášterního haltýře. Ačkoli je již velmi nachýlený, dosud přináší velmi chutné plodiny.

STROMOŘADÍ U RYBNÍČKA

Dnes bohužel velmi zanedbaná alej jírovců navazující na lípy v okolí „Jáníčka“ - kaple sv. Jana Nepomuckého. Jedna z těchto lip stojící po Janově levici byla snad zasazena již roku 1720. Na konci 18. století bývala cesta vedoucí okolo rybníčka k barokní bráně lemována dřevěnou balustrádou (= sloupkové zábradlí).





+  POTOK " JORDÁNEK" A RYBNÍČEK PŘED KLÁŠTEREM

Voda měla pro cisterciácký klášter nikoli pouze praktický, ale také symbolický význam. Byla přiváděna do zdejšího kláštera nikoli pouze z řeky, nýbrž také pomocí umělého kanálu, dlouhého téměř 3 km, z potůčku pramenícího na svazích hory Kleť. Potok je velmi starý, možná již z doby výstavby kláštera. V 18. století,kdy nesl biblické jméno, napájel rybí sádky nad klášterem, dále klesal po svahu do historické části po lukách dosud zvaných Kotrbouz (odvozeno z německého sousloví Gotteswiese), aby v sousedství kostela sv. Markéty vstoupil do areálu klášterní osady a tvořil její optickou i životodárnou osu. Potok býval původně otevřený, zakrývaný byl až od počátku 20. století. Rybníček před vnitřním klášterem byl snad využíván jako haltýř (sádka) pro ryby. V 18. století sloužil také jako nádrž pro napájení vodní soustavy v areálu kláštera a hospodářského dvora.